Nijak se netajíme tím, že nejsme žádní slovutní experti na víno. Zato ale od sebe rozeznáme stovky druhů planě rostoucích rostlin, rozumíme tomu, kde tyto rostliny rostou a proč. Skrze rostliny se umíme dívat na celou krajinu a naslouchat příběhům, které rostliny vyprávějí. Odkrývají nám tak tajemství míst na kterých rostou, tamejství, která často sahají do minulosti vzdálené celá staletí a tisíciletí. Mnoho z těchto příběhů má ale smutnou pointu, která nastiňuje nedobré vyhlídky. Každý, kdo se umí očima rostlin na svět dívat, si to dobře uvědomuje a trápí jej to, stejně jako to trápí nás.

Chtěli jsme s tím něco dělat a dlouho jsme hledali, co přesně. Zkusili jsme si různé platformy ochrany přírody od té státní, ochranářských neziskovek, komunitních iniciativ až po prohlubování znalostí o přírodě skrz vědu. Všechno to ale bylo neutišivé, neefektivní a hlavně neudržitelně. Nejlépe to vystihuje konstatování, že tomu něco chybělo. Ochranářskou péčí jsme sice napodobnovali hospodaření, hospodáři se z nás tak ale nestali. Pochopili jsme, že taková ochrana příroda je samoúčelná a že jen oddaluje nevyhnutelné.

Hledali jsme proto jinou cestu. Takovou, která nebude jen samoúčelnou hrou na hospodaření. A toto hledání nás nakonec přivedlo do viničních řádků. Vinohradničení jsme si vybrali proto, že vinohrady porůstají podobná místa jako ta, na kterých se daří těm nejhezčím a nejzajímavějším stepním rostlinám. No řekněte sami, slyšeli jste někdy bláznivější motivaci k tomu začít dělat víno? Za své působiště jsme si vybrali Svatý kopeček u Mikulova, kde jsme začali zkupovat malé parcely ve strmých svazích. Většinou šlo o velmi zanedbané vinohrady s příliš úzkými řádky, proto jsme většinu z nich vyklučili a nyní je postupně znovu ručně vysazujeme. Ačkoliv stepi na Svatém kopečku mají potenciál být velmi dobrým zásobníkem vzácných stepních druhů pro okolní vinohrady, reálně se tyto druhy do viničních meziřadí téměř nedostávají. Dostat jej do těch našich je náš nejbližší hlavní cíl.